DESKA TÝDNE: Nikdy se neohlédnu, nikdy se nezměním, tvrdí Danny Brown. Ale vše je trochu jinak
Americký rapper z východní, tedy té chudší, části Detroitu patří k těm nejvlivnějším a nejzajímavějším rapovým hudebníkům posledního desetiletí. Po nahrávkách XXX či Old, kterou vydal údajně jen kvůli penězům, přišel před třemi lety přestup na label Warp a kritiky nadšeně přijatá Atrocity Exhibition. Brown je jako chameleon a na uknowhatimsayin¿ předvádí další proměnu.
Tvůrčí proces Dannyho Browna spočívá v tom, že když zrovna nic nevytváří, tak objevuje. Čas objevování nastal i v posledních třech letech. Ikona alternativní rapové scény z východního Detroitu se totiž částečně uchýlila po vydání poslední desky Atrocity Exhibition mimo centrum dění. Nechal si spravit svůj signifikantní zlomený přední zub, který definoval jeho úsměv už od dětství, ostříhal se nakrátko a zanořil se do sledování všech možných pořadů a poslouchání všemožných podcastů. Ať už se jednalo o britský mockumentary People Just Do Nothing, nebo komediální podcast Your Mom’s House.
Humor byl pro Dannyho Browna důležitou, až esenciální složkou jeho rapu, hned vedle temných acidových vzpomínek na drogové excesy a radost nepřinášející hédonismus. Ty samozřejmě zůstaly i na uknowhatimsayin¿, byť se může zdát, že po Atrocity Exhibition Brown udělal tak trochu pomyslnou čáru za minulostí. Danny Brown nám spíš ukazuje, že stárnout lze i bez ramenatých řečí a zbytečného opakování se. Namísto toho se tu objevují zhudebněné pomníky jednomu z jeho nejoblíbenějších komiků Joeymu Diazovi (Savage Nomad, Dirty Laundry) nebo odkazy na jiného komika Richarda Pryora. Humor je podle Browna tou hlavní hybnou silou, která může změnit pohled na svět. Rap je až na druhém místě.
Kromě humoru i temných vizí ze svého života, ať už z dětství, či ne zas tak dávné minulosti, se toho ale dost změnilo. S Q-Tipem přišly divoké najazzlé samply i rozeklané, vyklidněné beaty. A spolu s produkcí, která chytře aktualizuje zvuk o víc jak čtyři dekády starší, přišlo i Brownovo zklidnění v projevu. Jedovaté štěkání hyeny, které mohlo být dřív pro část fanoušků nestravitelné, je pryč, i když Brown umí být i nadále ve své flow zatraceně drásavý. To však situuje do kulis, kde srovnává minulé se současným, vrací se zpátky v čase, cituje osmdesátkový film o ganzích v New Yorku 80 Blocks From Tiffany (Combat) nebo si přizve soulového hudebníka Obongjayara.
Spousta fanoušků se po vydání uknowhatimsayin¿ začala ošívat a dovolávat se návratu toho jejich starého Dannyho se zlomeným zubem a šíleným účesem. Sám Brown se tomu ovšem směje a ptá se, co je s námi špatně, vždyť takhle může uvažovat jen někdo, kdo je úplně mimo. Danny Brown si totiž může (a vždycky mohl) dělat, co chce. Klidně to i zklidnit.
Co všechno Dannyho Browna inspirovalo při práci na uknowhatimsayin¿ a jak se stalo, že na ní spolupracoval s Q-Tipem? A jak mu nový zvuk svědčí? A jak to má Danny Brown s minulostí? Jak moc se zklidnila a změnila jeho flow? A koho ještě a proč si přizval na svou novou nahrávku? Poslechněte si celý rozhovor o naší Desce týdne!
Danny Brown – uknowhatimsayin¿ (2019, Warp)
Související
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
